Uklízím rád a je to na mně doufám znát.

Často jsem si v minulosti kladl otázku, odkud se ve mně vzala - nebál bych se říct až palčivá - láska k uklízení. Odpověď se mi podařilo najít, když jsem jednoho dne zavzpomínal na svoje pestré dětství. Jedním z impulsů byl beze sporu otčím, který měl v oblibě přehazování již špinavého oblečení přes opěradlo židle v obývacím pokoji. Často jsem ho také vídával urputně vytahovat knížky z knihovny, ne snad proto, že by je četl, ale posloužily jako celkem solidní závaží, aby se improvizovaný koš na prádlo nepřevrhl. Pokud měl svou vrcholnou formu, dokázal takto vršit špinavé oblečení na židli i po jeden měsíc, přičemž vybudoval horu textilie, jejíž obrysy za měsíčního světla připomínaly černého nájemníka, který se natrvalo usadil v našem bytě. Po pár letech jsem se přestal bát navštěvovat obývací pokoj po setmění. Moje další oblíbená hra se jmenovala "Najdi, kdo tu smrdí". Spočívala v tom, že bylo třeba v lednici najít zdroj zápachu, pokud možno dřív, než potravina zmutovala a pokusila se vám ukousnout prst.

Možná právě kvůli těmto zkušenostem jsem si zamiloval zvuky vysavače, pračky, sušičky a myčky nádobí. Věděl jsem, že bude možné alespoň krátký okamžik procházet bytem, aniž bych se dostal do smrtelného nebezpečí úhynu na mor. I dnes občas zapínám domácí spotřebiče jen tak naprázdno, abych se zbavil stresu. Za vrchol své kreativity považuji vlastnoručně vyrobenou nahrávku ve formátu mp3, kterou jsem poněkud vznešeně nazval "Symfonie pro pračku, sušičku a vysavač C dur". Nyní se tak mohu zaposlouchat do líbivých pravidelných tónů i mimo domov.

Byla to tedy má minulost, která mě předurčila k tomu, abych se stal milovníkem uklízení. Snad právě proto jsem v dospělosti zavedl vysoce efektivní seznam pro pravidelné úklidy, jež probíhají každou sobotu se začátkem přesně v devět nula nula středoevropského času. Můj soupis obsahuje položky jako stříhání vlasů, nehtů a vousů, vysávání, utírání prachu, praní, umývání nádobí, úklid toalet, vynášení a třídění odpadu a také mytí automobilu. Pokud během hodiny a půl přidělené na úklid ušetřím nějakou tu minutku, zařazuji směle i mytí oken. Jen vytírání jsem po pár marných pokusech vzdal, zejména proto, že jsem zatím z neznámých příčin několikrát přiotrávil vlastní kočku.

Zejména položku stříhání a holení jsem dotáhl k dokonalosti. Dokáži totiž pravou rukou ovládat zastřihovač vlasů a vousů a přitom v levé ruce držet hadici od vysavače. Výhoda této dovednosti je v tom, že okamžitě odklidíte spadané vlasy a šetříte tak cenné vteřinky v nabitém harmonogramu. Podstatné je vykonávat tuto činnost absolutně nahý, především z toho důvodu, aby měl lux možnost vysávat i těžce přístupná místa na zátylku a ramenou. Považuji však za důležité upozornit i na možná rizika této techniky. Jednoho dne jsem v sobotu zaspal a vstal pouhých pět minut před zahájením úklidových prací. Poté, co jsem do sebe naházel snídani, vběhl jsem s minutovým zpožděním do koupelny a započal holicí proces. V tom mě zaujalo dlouhé obočí trčící kolmo vpřed, díky kterému jsem byl vzdáleně podobný bradavickému hajnému Hagridovi. Chvilka nepozornosti však stačila, aby levá ruka držící vysavač poklesla proklatě nízko, a moje zoufalé zaječení doprovodil nevšední zvuk připomínající užovku zaklíněnou ve větrném tunelu. Ještě notnou chvilku poté jsem se snažil zjistit, zda mi byl tento akt příjemný, či nikoliv. Nicméně následujících čtrnáct dní, kdy jsem si musel osvojit dovednost vykonávání potřeby lidově řečeno bez držení, mně bylo jasnou odpovědí. Ale jak by řekl klasik, člověk se pořád učí. Proto i já pokračuji neochvějně vpřed a neustále zlepšuji své úklidové techniky, přičemž upřímně doufám, že neskončím jako hlavní uklízeč bohnické psychiatrické léčebny.